Svíčka: pravěký vynález, který dobyl svět
Svíčky nám zpříjemňují sváteční chvíle, pomáhají navodit uvolnění nebo dokreslit romantickou atmosféru. Jak svíčky fungují a z čeho se vyrábí? Proč se některé dělají ze sojového vosku a v čem je výjimečný dřevěný knot? Ponořte se do světa vůně, světla a tepla a zjistěte víc o tomto revolučním vynálezu, který zná lidstvo už tisíce let.
V článku se dozvíte:
Stručný pohled do historie svíček
Svíčka je nejstarší spalovací zdroj světla, jaký lidstvo zná. A protože je s námi tak dlouho, její vývoj prošel řadou inovací. Podívejte se stručně na hlavní milníky v její historii.
První svíčka pochází z pravěku
První miska na ztuhlý tuk, do kterého se strčilo dřívko, aby poskytovala světlo, se našla ve Francii v jeskyni La Mouthe a je stará 17 000 let. Ve stejné jeskyni se našly také jedny z prvních jeskynních maleb. Možná svíčka sloužila právě při jejich tvorbě tehdejšímu malíři.
Starověk – svíčky z loje a papyru
Ve staré Mezopotámii, kolébce civilizace, používali svíčky z rákosu namočeného v taveném loji nebo tuku. Podobně i v Egyptě, kde rákos nahradil papyrus. Z Mezopotámie, z doby před 3 000 lety, se také dochovaly první bronzové svícny. V Egyptě pak vedle svíček frčely i olejové lampy. Svíčkami se svítilo a také se používaly při náboženských obřadech.
Oheň lidi odjakživa fascinoval, proto svíčky hrály od začátku důležitou roli ve spojení s mystikou a náboženstvím.
Římané objevili kouzlo včelího vosku
Starověcí Římané přišli na to, že včelí vosk při výrobě svíček skvěle nahrazuje živočišný tuk. Svíčky ze včelího vosku svítí stabilněji a méně čadí. Vznikly tak voskovice. Ačkoli Římané používali svíčky běžně v domácnostech, voskovice si mohli dopřát jen ti movitější, případně sloužily při obřadech a v chrámech. Ostatní se museli spokojit s klasickou lojovou svíčkou.
Středověcí svíčkaři a jejich umění
Svíčkař byl člověk, který od voskaře vykupoval zpracovaný včelí vosk a vyráběl z něj svíčky. A protože bez svíček to ve středověku ani dále nešlo, svíčkaři byli váženými řemeslníky. V 11. století dokonce založili jeden z prvních řemeslnických cechů. Vyráběli svíčky pro společenské příležitosti i pro královský dvůr, na pohřby, plesy, svatby a pro každou příležitost, kde si to její pořádající mohli dovolit.
Úlů a včel nebylo v historii lidstva nikdy dost na to, aby pokryly potřebu vosku na výrobu svíček. Běžně se svítilo lojovými svíčkami. Jejich zápach, nekvalitní plamen a kouř se snažili inovátoři eliminovat. Nikdo ale nepřišel na dostatečně účinný a zároveň cenově přijatelný způsob, jak tyto nešvary řešit, aby se mohl zavést plošně. Až do 19. století.
19. století – konečně levné svíčky! A elektřina
Ve 2. polovině 19. století se rozšířila výroba svíček ze stearinu a parafínu. Konečně přišly materiály, které mohly nahradit lůj. Bohužel ale pozdě. V té době už měly svíčky konkurenci v podobě petrolejových lamp, svítiplynu a poslední ránu jim na konci 19. století zasadila elektřina.
Kdyby svíčky představovaly pouhý světelný zdroj, zřejmě bychom o nich dnes věděli jen z historických zdrojů. Svíčky se ale ze společnosti neztratily. Naopak. Co si budeme povídat, zapálená svíčka dokreslí intimní nebo sváteční atmosféru lépe než žárovka. S čím vším si svíčky spojujeme a jakých oborů se za dobu své existence dotkly?
Význam svíček v historii lidstva
Zpočátku svíčky sloužily pravděpodobně především k osvětlení. Postupně jejich význam rostl při náboženských obřadech a v mystice. Zasáhly ale i do exaktních věd. Jak?
Svíčka jako něco magického
Svíčky symbolizují ochranu, naději a poznání. Od pradávna se zapalovaly v chrámech a při různých rituálech. I dnes si je zapalujeme na hřbitovech, jako vzpomínku při dušičkách nebo na adventním věnci. Vkládáme je do halloweenských dýní, stavíme je na stůl při svátečních příležitostech. Doprovází magii a rituály a vidíme v nich něco tajemného.
Barevná symbolika svíček
A pozor, do hry vstupuje i symbolika barev:
- bílá svíčka značí ochranu a čistotu,
- červená energii, vášeň a sexualitu,
- zelená zdraví a prosperitu,
- modrá klid, pohodu a trpělivost,
- žlutá sebedůvěru, komunikaci nebo věštění
- černá ochranu před zlem.
Svíčka jako hodiny? Proč ne!
Voskovicemi se od počátku 13. století měřil čas. Svícen s připevněnou časovou stupnicí pomáhal zorientovat se v plynoucím čase a například délka noci se někdy počítala podle počtu dohořených svíček. Nešlo to s ledajakou svíčkou, k měření času sloužily speciální svíčky.
Svíčka ve fyzice
A teď trocha fyziky. Víte, co je kandela? Je to jednotka svítivosti světelného zdroje, která říká, jak moc daný zdroj světla září. Původně byla definována jako světlo, které vyzařuje jedna svíčka (tehdy přesně určeného složení). Slovo candela v latině znamená právě svíčka.
Jak funguje svíčka: jednoduchý princip revolučního vynálezu
Teď, když víme něco o tom, jakou historii mají svíčky za sebou a co znamenají pro naši kulturu i praktický život, je načase objasnit, jak fungují.
Svíčka se skládá z těla a knotu. Tělo svíčky poskytuje palivo pro její hoření, musí být tedy hořlavé. Používá se tuk, vosk, parafín, atd. Knot nasává hořlavý materiál z těla a hořením tělo svíčky taví.
A prozradíme vám tajemství. Na materiálu záleží. A to jak na materiálu knotu, tak těla svíčky. Z čeho se vyrábí a vyráběly v minulosti?
Materiály pro výrobu svíček jsou hotová alchymie
Suroviny pro výrobu svíček se v čase měnily. Paradoxní je, že na materiály, které dobře hoří, jsou levné a tedy dostupné pro všechny, lidé přišli až v době, kdy svíčkám téměř odzvonilo. Ale postupně.
Zvířecí tuk – první a nejdostupnější surovina pro výrobu svíček
První surovinou pro výrobu svíček byl, jak už jsme zmínili, zvířecí lůj. Nejčastěji se používal hovězí a skopový a jejich kombinace. Záleželo na dostupných zvířatech. Zvířecí lůj převládal a představoval nejlevnější surovinu pro výrobu svíček až do 19. století.
Lojové svíčky trápily své uživatele nepříjemným zápachem, nestabilním plamenem a množstvím zplodin, které vznikaly při jejich spalování. Těchto jejich nešvarů se snažilo zbavit mnoho vynálezců, ale celkem bez úspěchu.
Výrobou lojových svíček se zabývali mýdlaři a také řezníci, kteří pracovali se zbytkovým tukem. Mezi oběma cechy to pěkně vřelo.
Výjimku mezi zvířecími tuky tvoří vorvanina. Tento tuk, který se získává z hlav velryb, hoří jasně a naprosto bez zápachu. Aby se s ním dalo pracovat, musí se smíchat s jiným zvířecím tukem, včelím voskem nebo parafínem. Nicméně velrybí populace je ohrožená, takže na svíčky z vorvaniny raději zapomeňte. Vyráběly se v minulosti v Číně a s velrybami to pořádně zamávalo.
Včelí vosk – voskovice jako královna svíček
Starověcí Římané přišli na to, že svíčky ze včelího vosku hoří stabilnějším plamenem s mnohem menším množství kouře než ty vyrobené z loje. S voskem se lépe pracovalo a svíčky se daly lépe tvarovat. Problém tzv. voskovic vězel v nedostatku včelího vosku. Zdaleka ho nebylo tolik, aby pokryl poptávku po množství svíček, takže svíčky z vosku se staly luxusním zbožím.
Zprvu měly svíčky ze včelího vosku přírodní medovou barvu. Později, ve 14. století, se je svíčkaři naučili bělit a barvit. To pozvedlo jejiích už tak vážené řemeslo ještě o úroveň výš.
Včelí vosk si svůj punc luxusu zachoval dodnes, voskvice stále koupíte. Jsou přírodní, vhodné i pro alergiky, čistí vzduch a jemně přirozeně voní. Navíc dlouho hoří. Při výběru jen dejte pozor, hledáte-li opravdu nezávadný produkt, abyste zvolili svíčku z čisté přírodního vosku bez příměsí.
Stearin a parafín – levné materiály, které přišly pozdě
V roce 1818 objevili ve Francii stearin, který konečně zbavil svíčky nepříjemného zápachu. Zanedlouho potom v Blansku u Brna izoloval německý chemik Karl Ludwig von Reichenbach první parafín. Zatímco stearin je rostlinného, obnovitelného původu, parafín vzniká při destilaci ropy.
Konečně se svíčky mohly začít vyrábět ve velkém! Problém byl v tom, že koncem 19. století přišla elektrifikace a tedy revoluce v osvětlení a svíčkám jako hlavnímu zdroji světla v lidské civilizaci odzvonilo. Inu, pokrok nezastavíš.
Svíčky z parafínu: ano, nebo ne?
O parafínových svíčkách se často diskutuje. Jsou levné, dostupné a masově rozšířené. Jenže parafín je ropný derivát. Při hoření uvolňuje do ovzduší škodlivé látky jako toluen, benzen a saze. Nic z toho neprospívá našemu zdraví. Naopak. Jde o škodlivé a karcinogenní látky. A protože teplota plamene svíčky není dost vysoká, aby škodliviny spálila, uvolňují se do místnosti a my je vdechujeme.
Výrobci deklarují, že parafín na výrobu svíček čistí, aby byl zdravotně nezávadný. Sami se rozhodněte, jestli dáte přednost svíčce z ropného produktu nebo zvolíte ekologičtější a bezpečnější varianty.
Sojový vosk – nezávadný přírodní materiál
Jestli hledáte svíčku, která bude dlouho hořet bez zápachu a při jejím spalování se do ovzduší neuvolní žádné škodliviny, sáhněte po sojovém vosku. Tato ekologická verze vosku ze sojových bobů je v současnosti ve výrobě svíček velmi populární. Svíčky ze sojového vosku mají vyšší teplotu tání než parafínové, takže vydrží hořet až o 40 % déle.
Sojový vosk také dokáže krásně nést vůni, takže je ideální pro výrobu aromatických svíček. Alternativu představuje kokosový vosk s podobnými vlastnostmi.
Ke svíčce patří knot. Z čeho se vyrábí?
Bez knotu svíčka nehoří, to dá rozum. První knoty byly jen dřívka zapíchnutá do misky s tukem. I knoty prošly svou evolucí. Nejčastěji se vyráběly ze lnu, konopí, papyru, bavlny nebo rákosu. Dnes se setkáme převážně s bavlněnými nebo dřevěnými knoty.
Dřevěné knoty – buďte jako u krbu
Dřevěný knot hoří jinak než bavlněný. Bývá plochý a jeho plamen se mihotá a připomíná hořící krb. Když se v tichu zaposloucháte, uslyšíte i jemné praskání. Jejich plamen hoří blíže k tělu svíčky, takže když je aromatická, více ji rozvoní. Relaxovat při svíčce s dřevěným knotem je jedinečný vizuální i zvukový zážitek.
TIP: Zkuste třeba vonné svíčky Bartek. Na našem e-shopu najdete vonnou svíčku CEDARWOOD a vonnou svíčku SANDALWOOD. Obě voní velmi příjemně po vzácných dřevinách.
Bavlněné knoty – pozor na olovo! Proč?
Bavlněné knoty přináší krásný, jasný plamen. Aby držely, vystužují se papírem, který je nezávadný, nebo kovem a zde zbystřete. Vybírejte vždy knoty bez obsahu olova. V Evropě a USA je jeho použití zakázané, ale v Číně si olovem klidně pomoci můžou, takže pozor na výrobce a složení. Spalováním olova se opět uvolňují nebezpečné látky do vzduchu, který dýcháte.
Aromatické svíčky – jsou zdravotně nezávadné?
Hořící vonná svíčka dokáže vytvořit dokonalou atmosféru. A taky poškodit vaše zdraví. Mnoho vonných svíček obsahuje syntetické vůně, které se při hoření uvolňují do ovzduší a škodí i v malých dávkách. Nenechte se obalamutit jejich krásnou vůní.
Opravdu zdravotně nezávadné jsou jen svíčky s obsahem přírodních esenciálních olejů bez příměsí.
O esenciálních olejích a jejich pozitivních účincích na naše zdraví si můžete přečíst v článku Esenciální oleje – to nejlepší z nitra rostlin a tipy na konkrétní esenciální oleje a jejich praktické využití najdete v článku Tipy pro aromaterapii: který olej použít když…
Se světlem svíčky se lidstvo jen tak nerozloučí
Svíčky a jejich plamen k nám patří od doby, kdy lidé poznali oheň. A i když dnes stačí stisknout vypínač a rozsvítí se žárovka, svíčku si zapálíme při mnoha příležitostech: pro relaxaci, zpříjemnění atmosféry, ve chvílích romantiky, intimity, při slavnostních okamžicích. Její plamen uklidňuje, umocňuje pocit bezpečí, tepla a harmonie.
Moderní poznatky přinesly do světa svíček nové pohledy na jejich zdravotní rizika. Proto ať už vybíráte svíčku pro jakoukoliv příležitost, čtěte složení. Upřednostněte svíčky s dřevěným knotem ze sojového, kokosového nebo včelího vosku. Toužíte-li po vůni, vyberte tu s přírodním esenciálním olejem. Trochu si připlatíte. Svíčka vám ale vydrží déle a vaše zdraví za to stojí.
Sledujte nás na sociálních sítích.
Facebook: @procistotu.cz
IG: @purifio
TikTok: @procistotu.cz
Pinterest: @ProČistotu
Další užitečné články pro vás:
Utěrky z mikrovlákna – proč je používat a jak se o ně starat